“Naše okna mají výhodu mikroventilace!” byl marketingový slogan minulých let. Dnes je mají asi všechna nová okna, a tak je možno rekapitulovat.
Asi se mnou mnoho čtenářů nebude souhlasit, ale myslím že není důležitá, nebo alespoň ne v zimě.
Problém skoro všech staveb, zvláště starších a rekonstruovaných je naučit se po výměně oken větrat. Vlastně to není problém stavby ale jejího uživatele.
Plísní napadené kouty pokojů, orosená okna v době chladu nebo zimy, rozmach alergií-to vše po výměně oken, jsou argumenty ukazující na četnost a vážnost tohoto problému, někdy způsobeném nekvalitním oknem, ale většinou neinformovaností zákazníka.
A nejúčinnějším lékem je pravidelně a intenzivně větrat. Pro moderního člověka příliš zjednodušeno?
Shodují se na tom ovšem i odborníci. Krátké a intenzívní větrání je daleko účinnější a kupodivu i ekonomičtější než celodenní “mikroventilování.”
Během léta člověk větrá kvůli teplu, nebo naopak zavírá, ale v zimě teplo drží zuby nehty doma. Bodejť by ne když ho máme pořád dražší a dražší. Polystyren na zateplení, těsnění do starších oken, nová okna alespoň se třemi těsněními která se musí v paneláku od určité výšky a v některých pokojích stejně částečně vyřezat, aby to alespoň trochu větralo X kubíků za 24hod a k tomu všemu mikroventilace která to množství těsnění uvolní, a dovolí trochu tomu jinak studenému na peníze nehledícímu vzduchu vniknout. To jsou paradoxy a problematika mikroventilace.